škoda 110r

    Jak jsem se dostal zrovna k tomuto automobilu? V 18-ti letech jsem si udělal řidičák na auto a motorku. Měl jsem něco našetřeno a chtěl si koupit motocykl JAWA 350/640, ale táta mi to začal rozmlouvat. "Motorka je sice hezká, ale jen na sezónu, nechceš si raději koupit auto?" No ale jaký auto? S třiceti tisíci v kapse nekoupíš žádný extra auto.            

          Řekl mi o škodě 110r, kterou jsem vůbec neznal. Nevěděl jsem ani o tom, že existuje natož jak vypadá. Ukázal mi jí tedy na internetu a hned jsem se do ní zamiloval. Už jsem nic jiného nechtěl. Je to sice staré auto, ale spoustu věcí si lze na tom udělat svépomocí. Jelikož je to veterán, tak veškeré investice do něj vložené se jen zhodnocují. Začali jsme tedy hledat v inzerátech, na internetu a ptali se i přátel, jestli neví o někom kdo by jí chtěl prodat. Pak jednou přišel táta z práce s tím, že mu kolega řekl o starším pánovi, který jedno erko má. Hned jsme se tam rozjeli, zazvonili a zeptali se jestli náhodou nebude prodávát erko. Pán se na nás udiveně podíval a řekl, že ano, ale nikomu to prý ještě neřekl. Šli jsme se na ní kouknout. Byla nádherná a ve velice dobrém technickém stavu, jen barva byla zašlá a dveře u spolujezdce byly promáčklé. Domluvili jsme se na ceně a o pár dní později jsem si pro ní jel. Po třiceti letech měnila majitele a já byl štastný, že novým majitelem jsem se stal právě já.

    Auto za 30 let nikdy nepoznalo co je to fridex, neboť majitel s ním nikdy v zimě nejezdil. Protože bylo před zimou a já chtěl jezdit, tak jsem ho tam hned nalil. Nemohlo to dopadnout jinak než tak, že mi hned začal téct chladič a praskaly hadice. Naštěstí jsem k autu dostal spoustu náhradních dílů včetně hadic. Chladič jsem sehnal od kamaráda. Jiný problém jsem neměl. Pěkně jsme jí vyleštili a začali jsme jí trochu zkrášlovat. Nové potahy, gumové koberce, spoiler, mlhovky a v neposlední řadě zrcátka ze škody 120 do kterých táta vyřízl díru, nalepil oranžové sklíčko, přidělal dovnitř žárovku a bylo na světě zrcátko s blinkrem.

    Další náročnější úprava se týkala přístrojovky. Jelikož byla celá černá, nevýrazná a to se mi nelíbilo. Přístrojovka šla tedy ven, budíky se rozebraly a místo černých plechových vnitřků se zaměnili za plastové vnitřky (vyřezané z krabiček od CDček) na kterých byly nalepené polepy budíků objednané na internetu. Na rozebranou přístrojovku se nalepila červená nalepovací fólie a výsledek můžete posoudit sami.

    Po těchto drobných úpravách jsem se zamiloval ještě více. Proto jsem se rozhodl této nádhérně zpracované škodovce dát jméno a protože je malá jako bobek dostala jméno BOBINA. Barvu se nám podařilo pomocí různých přípravků trochu oživit, ale pořád to nebylo ono. Uvažovali jsme o nové barvě, ale dávat novou barvu na auto, které místama rezne jsou vyhozené peníze. V únoru roku 2007 (cca 14 měsíců po koupi) jsme chtěli vyvařit dirku v práhu u zadního kola. Po otevření jsme nevěřili svým očím. Z malé dirky se stala díra sahající až ke dveřím, tedy přes půl práhu. To rozhodlo o kompletní renovaci trvající půl roku a tudíž i větších výdajů než bylo plánováno pro vyvaření dirky v práhu. Musím ale zdůraznit, že to v žádném případě nebyli vyhozené peníze a jak to dopadlo se můžete podívat ve fotogalerii

Asi týden po renovaci mi volal kamarád, jestli mám čas, že chce natočit malý film a potřebuje pár lidí. Souhlasil jsem a druhý den jel k němu. Když viděl jak vypadá Bobina po renovaci, tak jí v tom filmu chtěl mít taky. Na toto video se můžete podívat zde