Jindra st.

Od dětství jsem záviděl ptákům jak si to kluci užívají a já zakopávám o zem. Tak jsem alespoň začal modelařit. Z počátku volné modely větroňů. Potom jsme s  dobrým kamarádem stavěli motorová upoutaná letadla. Později jsem se zmohl na větroně řízený jednopovelovou vysílačkou a to bylo už něco ovládat to!!! Když to náhodou letělo kam jsem chtěl, tak jsem se považoval za pilota. V dobách kdy paragliding u nás ještě nebyl jsem chtěl létat na Raný s rogalem. Jenže přišel povolávací rozkaz a po vojně  jsem si našel ženu, se kterou šťastně žiji už 22 let.  Narodili se nám dvě děti  a tudíš zbývalo málo času i peněz. Až teprve, když děti odrostly tak jsem se pomalu začal vracet ke svým koníčkům. Se synem začal modelařit a tak vlastně začínat od začátku. Tedy tam tak nějak pořád jsme. V dubnu roku 2007 a mých 43. letech už jsem nevydržel a přihlásil se do kurzu na motorový padák. Začínal jsem na Raný, kde jsem se učil létat bezmotorově. Roudnice nad Labem, to už bylo jiné kafe!!!  Dostal jsem na záda motor!!! S velice laskavým a velmi trpělivým srdcem instruktora Franty Salavy (za což mu tímto velmi děkuji) jsem se učil létat. Dnes pokud čas a počasí dovolí jdu do vzduchu. Je to ten nejkrásnější pocit.